Vtipy Ftipy

Jednoho dne přišla do Bank of Canada stará dáma s velkým pytlem peněz.

Trvala na tom, že chce mluvit s prezidentem, protože si chce založit účet a má na to opravdu hodně peněz

Po dlouhé debatě jí pracovník banky vzal do kanceláře prezidenta.

Prezident banky se zeptal, kolik peněz chce paní uložit.

Řekla, že  165 000 dolarů.

„Zvláštní,“ řekl prezident a zeptal se, jak mohla naspořit tolik peněz.

Dáma odpověděla, že ze sázek.

Prezident, velmi překvapený, se zeptal:
„ Z jakých sázek ?“

Stará dáma řekla: „Například – vsadím se s Vámi o 25 000 dolarů, že máte hranatá varlata”.

Prezident se začal smát: „Taková sázka se přece nedá vyhrát!!!“

Dáma odpověděla: “Chcete se vsadit?”

“Samozřejmě”, odpověděl prezident, “Mohu Vám zaručit, že má varlata opravdu nejsou hranatá”.

Dáma řekla: „Dobrá, uzavřeli jsme sázku. Jestli souhlasíte, přijdu zítra v deset ráno i se svým právníkem jako svědkem”.

“Bez problémů” řekl prezident.

Toho večera byl prezident ze sázky velmi nervózní a strávil spoustu času před zrcadlem zkoumáním svých varlat. Obracel je sem a tam, všemi směry, aby se ujistil, že nemohou vypadat jako hranatá a že tedy sázku musí vyhrát.

Druhý den přesně v deset přišla stará dáma i s právníkem do prezidentovi kanceláře.

Prezident si stáhl kalhoty aby ona i její právník viděli opravdu všechno.

Paní přistoupila blíž a požádala, zda si může sáhnout.

„Samozřejmě, jen do toho!“, řekl prezident s vědomím, že je v tom tolik prachů.
“Musíte si být jistá na 100 %.”

Dáma to s úsměvem udělala …

Prezident se podíval na jejího právníka a vidí, jak ten bije hlavou o zeď.

„Proč to dělá ?“ zeptal se staré dámy.

„Pravděpodobně proto, že jsem se s ním vsadila o 100 tisíc dolarů, že dneska kolem desáté dopoledne budu držet v ruce varlata prezidenta Bank of Canada”

Malý Pepíček jede v tramvaji. Paní, sedící vedle, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček.
Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka.
Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl.
“A máte alespoň holčičku?” ptá se opět Pepíček.
“Ne, vrána mi žádnou nepřinesla.”
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá: “A s jiným ptákem jste to nezkusila?”

Sejdou se v kavarne dve kamaradky a ta jedna rika druhe: „Ja bych se uz chtela vdat, preci jen leta utikaji…“ Druha ji poradi, aby si dala inzerat a nekoho si nasla. Kdyz se sejdou znovu po par mesicich, tak ta prvni rika: „No, tak jsem si jednoho nasla. V inzeratu bylo: Auto, vila a petilete uspory , ale nebyl to dobrej napad. To auto byla stara skodovka, vila byl patrovej domek s propadajicima se podlahama, a ty petilete uspory mi jeste ted tecou po stehnech.“

Doktor říká pacientovi:
˝Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je, že už vím, jak vyléčit vaše úporné bolesti hlavy. Ta špatná ovšem je, že se kvůli tomu budete muset nechat vykastrovat. Abych vám to vysvětlil – vaše tělesné uspořádání se vyskytuje velmi vzácně, protože vaše velká varlata tlačí až na spodní konec páteře a tím i na míchu, což způsobuje ve vaší hlavě naprosté peklo. Jediná cesta, která zbývá, je odstranit vaše abnormální varlata.˝
Pacient je zděšen a dlouhou dobu se nezmůže na jediné slovo. Představuje si, jaký život jej čeká, ale nakonec si uvědomuje, že nemá na vybranou – nechce-li i nadále trpět příšernými bolestmi hlavy,
musí se podrobit chirurgickému zákroku.
Když Pepa po několika dnech hospitalizace opouští nemocnici, poprvé po dvaceti letech necítí ani nejmenší náznak bolesti hlavy. Má pocit, jako by začínal nový život, jako by se z něj stala nová osobnost. Rozhodne se tedy, že svůj nový život by měl začít s novým oblekem a zajde do nejbližší prodejny konfekce.
V obchodě řekne, že by potřeboval zcela nové oblečení.
Starý krejčí si jej krátce prohlédne a prohlásí: ˝Nosíte oblek velikosti 44.˝
Pepa se podiví a ptá se: ˝Máte pravdu, jak jste to bez měření uhádl?˝
Krejčí prohodí: ˝Už pracuji v oboru šedesát let.˝ Pepa si vyzkouší oblek a zjistí, že mu padne jak ulitý.
Nato se jej prodavač zeptá, zda by nechtěl i novou košili.
Pepa souhlasně přitaká.
Krejčí se opět na Pepu podívá a řekne: ˝Vypadá to, že nosíte košili číslo 34.˝
Pepa se na chvilku zarazí a povídá: ˝Ano, máte pravdu, jak jste to poznal?˝
Krejčí odpoví: ˝Už pracuji v oboru šedesát let.˝ Rovněž košile Pepovi perfektně sedí.
Nakonec se obchodník zeptá, zda by si zákazník nepřál i nějaké spodní prádlo.
Pepa souhlasí a krejčí řekne: ˝Nosíte spodky velikosti 36.˝
Nyní se Pepa dá do smíchu a povídá: ˝Nikoliv, vážený pane, tentokrát jste se přece jen spletl. Už od svých osmnácti nosím číslo 34!˝
Starý pán si jej znovu pozorně prohlédne a odpoví: ˝Ne, ne, vy nemůžete nosit spodky 34. Pokud byste je nosil, byly by příliš těsné pro vaše varlata, která by pak tlačila na spodní konec páteře a tedy na míchu, a tím by vám bezesporu způsobovala nesnesitelné bolesti hlavy.˝

Pokračování článku »

Santa Klaus  prosviští komínem, přistane v dětským pokojíku, uslyší jakési vzlykání vedle v pokoji a zahuláká: „Hej děti! Santa Klaus Vám přinesl dárky tak žádný pláč!“ Vedle v pokoji ustane vzdychání a ozve se: „Tak mu vyřiď ať to složí ve sklepě, že děti budou až napřesrok…

Manžel sleduje fotbal. Žena ho vyruší : „Můžeš opravit
světlo na chodbě?
Dlouho nesvítí.
„Teď? Vypadá to snad,že bych měl na čele napsáno – Elektrikář?“
„A co dveře u ledničky? Nedovírají.“
„Cože? Mám tam napsáno – pracovník Calexu?“
„A co alespoň opravit schody? Celé se hýbou, můžeme se
na nich zranit.“
„Jsem snad tesař s nápisem – OBI? Mám toho dost. Jdu do
hospody, tam bude klid.“
Po 2 hodinách v něm začne hlodat svědomí a odchází.
Vrací se domů : schody opravené, světlo funguje.
Vezme si pivo z lednice – je opravená. Přistoupí k ženě:
„Teda, jsi fakt dobrá. Jak jsi to všechno udělala?“
„Já ne, seděla jsem bezradně venku a brečela. Okolo šel
jeden pán a ptal
se proč brečím. Tak mu to povídám a on řekl, že to vše
udělá, ale že se s ním buď vyspím anebo mu upeču buchty.“
„A jaké jsi upekla?“
„Mám snad na čele napsáno Dr.Oetker?!“